STUPNĚ HOŘLAVOSTI.

Rozdělení stavebních výrobků (ČSN 13501-1)
Vztah mezi dřívějšími požadavky a třídami reakce na oheň
Příloha C ČSN 730810
podle hořlavosti třídy reakce na oheň
A – nehořlavé A1 A2
B – nesnadno hořlavé B
C1 – těžce hořlavé C
C2 – středně hořlavé D
C3 – lehce hořlavé E, F

K základnímu označení jsou používány indexy pro
– podlahoviny fl
– tepelné izolace potrubí L
Třídy reakce na oheň elektrických kabelů mají označení
Aca, B1ca, B2ca, Cca, Dca, Eca, Fca,

Doplňková klasifikace podle – vývinu kouře s1, s2, s3
– plamenně hořících kapek/částic d0, d1, d2

A – A1-A2 – nehořlavé: kámen, žula, pískovec, betony, porobeton, pěnobeton, cihly, n šamot, malty, omítkoviny, kovy, sklo a ostatní minerální taveniny, n azbestocementové desky n kovy pro stavební konstrukce (ocel, hliník), sklo, tavený čedič, n speciální omítkoviny a protipožární nástřiky.

B – nesnadno hořlavé: Akumin, Izomin, sádrokartonové desky, heraklit, Lignos, Rajolit,Velox, novodur, Durufol B, Duroplast H, Dekorplast, Rotizol, n Čedičová plsť, Haver, skleněné rohože n desky z minerálních vláken (z čedičové plsti)

C1 – C – těžce hořlavé: dřevo listnaté, buk, dub, Hobrex, Sirkolit, Werzalit n polystyren retardovaný Bromkalem, tvrzený papír (Umakart, Ecrona), desky z organických vláken plstěné chlupové, foliová podlahovina PVC n překližka pro všeobecné použití, překližka vodovzdorná pro všeobecné použití, překližka vodovzdorná pro stavebnictví.

C2 – D – středně hořlavé: dřevo jehličnaté, borovice, modřín, smrk, dřevotřískové desky,Piloplat, Duplex, Solodur, korkové desky SP, korkové parkety n foliová podlahovina Izolit, pryžová podlahovina Industriál, pryžová podlahovina Super, podlahová textilie Raltex, Kasak speciál, Krylan, Final, Tumir ex, lepenka s živičným pojivem Bitalbit.

C3 –  E,F – lehce hořlavé: dřevotřískové desky laminované, pilinové desky, Pilolamit, n dřevovláknité desky, hobra, Sololak, Sololit, korkové desky BA, n polystyrén houževnatý, lehčený, standardní. Polyuretan lehčený, měkčený (Molitan), tuhý, standardní, PVC lehčený (Technopor), pryžová izolační folie, skelný polyesterový laminát standardní, n pryžový izolační koberec pro elektrotechniku, podlahové textilie tkané se syntetickým vlasem (Bergamo), všívané (Kovral, textilie vpichované (Jekor), lepenky a hmoty s živičným pojivem, asfaltový pás s vložkou z lepenky IPA, Esterbit

Jako nehořlavé tepelně izolační podložky či lůžka pro elektrické zařízení uložené v hořlavých látkách, a na jejich povrchu je možné použít každou látku, která je nehořlavá.

Nejvyšší dovolená teplota elektrického zařízení v místě styku s hořlavou látkou B, C1, C2, nebo C3 může být nejvíc 120 º C

Elektroinstalační krabice ve stěnách, příčkách, ve stropech a podlahách musí být na montáž a údržbu přístupné, aby se daly kdykoliv lehce otevřít a opět uzavřít. Víka krabic musí být viditelná nebo jejich poloha označena tak, aby je bylo možné lehce najít (např. kroužkem na podhledu).

Ke krabicím umístěným za obklady stěn a příček, nad podhledem nebo pod nášlapnou vrstvou podlahy musí být přístup umožněn lehce otevíratelnými kryty ( např. odklopením části stěny, podhledu, příp. podlahového dílce ), přičemž kryty musí být viditelně označeny aby bylo možné krabice lehce najít.

Elektrické silové vedení ukládané do hořlavých látek a na ně se jistí podle ČSN 33 2000-5-523 a mají se jistit přednostně jističi.

Při ukládání elektrických silových obvodů a jejich příslušenství do protipožárních dělících konstrukcí a na jejich povrch nesmí být snížena nebo porušena požární odolnost těchto konstrukcí.

Prostupy elektrických rozvodů napříč požárními stěnami a požárními stropy musí být při konstrukcích síly do 300mm na celou tloušťku prostupu, při konstrukcích do tloušťky alespoň 150mm při obou koncích konstrukce utěsněny nehořlavými látkami.

Na utěsnění je možno použít i vývodek, pokud jsou nehořlavé nebo odolné proti šíření plamene a splňují požadovaný stupeň utěsnění vedení.

Průchody elektrických silových vedení napříč ostatními stavebními konstrukcemi z hořlavých látek, a to ve svislém i vodorovném směru, musí být zhotoveny stejně jako vedení zapuštěné do stavebních konstrukcí z hořlavých látek.

Silové vodiče, kabely, instalační trubky, lišty, příchytky, vývodky, krabice bez svorek a pod. je možné uložit přímo do hořlavých látek stupňů hořlavosti B, C1, C2, C3 nebo na ně za předpokladu, že jsou alespoň odolná proti šíření plamene.

Elektrické předměty na přímou montáž do hořlavých látek a na stupňů hořlavosti B, C1, C2, C3 je možné montovat bez osobitých opatření pokud vyhověly předepsaným podmínkám a zkouškám podle ČSN 34 5618 a když jsou pro takovou montáž označeny.

Montáž na hořlavé látky montáž do hořlavých látek.

Elektrické svítidla označené jsou pro montáž na hořlavé látky. F

Ostatní elektrické předměty je možné ukládat do hořlavých látek a na ně stupňů hořlavosti B, C1, C2, C3 jen za podmínek stanovených v této normě.

Tyto elektrické předměty se musí oddělit od hořlavých látek vzduchovou mezerou nebo nehořlavou tepel. izolující podložkou, nebo lůžkem na celé styčné ploše podle tabulky.

1) Upevňovací šrouby procházející tepelně izolační podložkou nebo vzduchovou mezerou se nepokládají za nebezpečné z hlediska vedení tepla.

2) Vzduchovou mezeru je možné použít jen při montáži elektrických předmětů na hořlavé látky a ne do nich.

3) Dovoluje se do hořlavých látek stupňů hořlavosti B, C1, C2 a na ně montovat domovní elektrické přístroje, krabicové rozvodky, krabice s el. přístroji do 16A a do 400 V pokud jsou z látky alespoň odolné proti šíření plamene

Všeobecné požadavky na montáž na hořlavé hmoty a do hořlavých hmot určuje norma ČSN 33 2312. Ta rovněž stanovuje způsob navrhování a uložení elektrických silových zařízení mn a nn pokládaných na hořlavé podklady a do hořlavých hmot. Určuje podmínky pro návrh a instalaci elektrických silových zařízení. Dále předepisuje podmínky a opatření pro ostatní výrobky, které nejsou určeny pro montáž do hořlavých hmot a na ně. Cílem těchto ustanovení je zabránit vznícení hořlavých látek a šíření požáru.

Postup zkoušek určují normy ČSN EN 60695-2-11 Zkouška hořlavosti konečných výrobků žhavou smyčkou a ČSN EN 60695-2-2 Zkouška plamenem jehlového hořáku.

ČSN EN 60695-2-11

Pro montáž do hořlavých hmot a na hořlavé podklady je požadována teplota žhavé smyčky 960 °C, doba přiložení smyčky 30 s. Zkouška je vyhovující, pokud se hmota nevznítí, nebo uhasne do 30 s po oddálení smyčky a případné hořící kousky nezapálí hedvábný papír.

ČSN EN 60695-2-2

Pro montáž do hořlavých materiálů a na hořlavé podklady je požadována zkouška plamenem o výšce 12 mm přiloženým pod úhlem 45°, doba přiložení plamene je 30 s. Zkouška je vyhovující, pokud se hmota nevznítí, nebo uhasne do 30 s po oddálení smyčky a případné hořící kousky nezapálí hedvábný papír

Z výrobků společnosti ABB s. r. o., Elektro-Praga, plně vyhovují již uvedené typy přístrojových řad a kryty designu Tango^® v barvě šedé (obr. 1) a béžové, designu Time^® v barvě titanové (obr. 2), šampaňské (obr. 3) a řady Praktik (IP44) v barvě béžové (obr. 4). Tyto přístroje jsou vyrobeny z materiálů se speciálními přísadami, které zabraňují šíření plamene a vznícení. Identifikace výrobku, který je určen pro hořlavé materiály, je jednoznačná. Podle normy musí být každý výrobek, jenž je schválen pro montáž na hořlavé podklady a do hořlavých hmot, označen značkou. Označení produktů designů řady Tango^® a Time^® je pro rychlou orientaci zákazníků a revizních techniků umístěno na spodní straně rámečku (obr. 5 a 6). V katalogu domovního elektroinstalačního materiálu jsou tyto výrobky označeny tak, že u objednacího čísla je doplněno písmeno H (obr. 7). Označení prvků přístrojové řady Praktik je umístěno pod víčkem.

Vlastní přístroje jsou v současné době ze samozhášivého materiálu a plně vyhovují všem zkouškám podle uvedených norem. Z nabídky společnosti ABB Elektro-Praga veškerým zmíněným podmínkám plně vyhovují přístroje typových řad 3553, 3557, 3558, 3559, 5518, 5519, 5512 a 5513.

Pro kryty přístrojů k montáži do hořlavých materiálů a na hořlavé hmoty v základu platí stejné podmínky. Zde ovšem není situace tak jednoznačná. Kryty přístrojů bývají standardně vyrobeny z plastů široké palety barev, které však v principu nejsou samozhášivé.

Montáž svítidel

Ukládání svítidel na hořlavé podklady se řídí normami ČSN 33 2000-5-559 ed. 2 Svítidla světelné instalace, ČSN 33 2312 ed. 2 Ukládání na hořlavé podklady a normou ČSN 33 2000-5-559 ed. 2.
Dle IEC 60598-1:2008 (7. edice), svítidla určená pro přímou montáž na normálně hořlavé podklady nemají žádné zvláštní označení. Označení mají pouze svítidla, která se nesmí montovat na/do normálně hořlavý podklad. Jsou označena symbolem:

Na hořlavý podklad lze umísťovat pouze:
předřadné přístroje/transformátory třídy P označené grafickou značkou:

nebo předřadné přístroje/transformátory s tepelnou ochranou se zaručenou hodnotou maximální teploty označené grafickou značkou:

Speciální případy

Do stavebních konstrukcí, které tvoří hranici požárního úseku se nesmí montovat krabice, pokud by došlo k zeslabení stěny.
To platí vždy pro stěny slabší než 100 mm. Musí být řešeno v PBŘ!

Nové požadavky na kabely pro strukturované kabeláže a podmínky jejich použití z hlediska protipožární bezpečnosti staveb, platné od 1.7.2017

Od 1. Července 2017 se ČSN EN 50575:2015 stala závaznou harmonizovanou normou. Tento dokument zavedl jednoznačnou klasifikaci protipožárních vlastností kabelů a jejich jednotné označení v rámci celé Evropské Unie.

Podle ČSN EN 50575:2015 metalické a optické kabely pro strukturovanou kabeláž jsou stavební výrobky a podléhají požadavkům pro použití kabelů ve stavbách ve vztahu k reakci na oheň.

Norma svým obsahem rozšířila uplatnitelnost souvisejících právních předpisů (Nařízení EP a Rady EU č. 305/2011) a technických norem (ČSN EN 13501-6:2015, ČSN 73 0848, ČSN EN 50174-1/A2:2015), které se týkají zvýšení pasivní požární ochrany staveb.

Silové kabely oheň nešířící a bezhalogenové se používají v silových rozvodech v prostorách, kde jsou kladeny vysoké nároky na ochranu osob, zařízení, konstrukcí a materiálů např. ve veřejných prostorách, nákupních centrech, v nemocnicích, v hotelech, tunelových stavbách. Lze je využít v prostředí suchém i mokrém. Konstrukce splňuje požadavky norem řady HD 604 – specielní provedení pro elektrárny.

Nehořlavé kabely mohou být uloženy v prostředí s nebezpečím výbuchu Zóna 1, 2, za dodržení podmínek jiskrové bezpečnosti dle ČSN EN 60079-11.

Třída reakce na oheň (Euroclass)

Každý kabel dodávaný na trh EU musí mít na základě zkoušek realizovaných v laboratořích akreditovaných Evropskou komisí stanovenou třídu reakce na oheň (Obr. 1). Pro kabely s třídou reakce na oheň B2ca a Cca se kromě typové zkoušky vyžaduje i certifikát o stálosti vlastností (AVCP) v Systému 1+.

Pro třídy reakce na oheň Aca, B1ca, B2ca, Cca a Dca jsou zároveň definované i doplňkové klasifikace (Obr. 2).

Třídy reakce na oheň Aca a B1ca jsou pro kabely používané ve strukturovaných kabelážích technicky nedosáhnutelné.

Pro kabely s třídou reakce na oheň Fca se laboratorní testy nevyžadují. Používání kabelů s třídou reakce na oheň Fca v budovách je v kabelážích pro informační technologie zakázané (viz. ČSN EN 50174-1/A2:2015).

 

A_ca    Platí pro nehořlavé výrobky jako jsou kabely s keramickou izolací.

B1_ca  Představuje vrcholnou třídu z pohledu hořlavosti kabelů.

B2_ca.  Je známá jako „třída vyhláškových kabelů“. Jedná se především o bezhalogenové kabely, nízkokouřivé a oheň retardující.

C_ca   Odpovídají kabelům, které mohou přispívat k určitému šíření požáru, nicméně zpravidla mají sníženou dýmivost.

D_ca   Odpovídá požárním vlastnostem, jaké má normální dřevo. Typicky PVC popř. bezhalogenové kabely.

E_ca   Je vytvořena pro kabely, které zpomalují šíření plamene při malých požárech, ale pro které nebyla stanovena tvorba tepla a kouře, typicky PVC kabely.

F_ca   Představuje hořlavé kabely nesplňující požadavky třídy E_ca a jejich použití uvnitř budov není povoleno (resp. upraveno jinou dílčí normou, např. ČSN EN 50174-1).

Přehled tříd reakcí na oheň a další souvztažnosti

Třída	Zkušební metoda	Klasifikační kritéria	Dodatečná klasifikace
A	EN ISO 1716	PCS ≤ 2,0 MJ/kg
B1ca	EN 50399 (30 kW hořák) THR1200s ≤ 10 MJ   FIGRA ≤ 120 Ws-1	FS ≤ 1,75 m hořící odkapávání/odpadávání Peak HRR ≤ 20 kW	Tvorba kouře a obsah kyseliny
	EN 60332-1-2	H ≤ 425 mm
B2ca	EN 50399 (20,5 kW hořák) THR1200s ≤ 15 MJ;   FIGRA ≤ 150 Ws-1	FS ≤ 1,5 m; hořící odkapávání/odpadávání Peak HRR ≤ 30 kW;	Tvorba kouře a obsah kyseliny
	EN 60332-1-2	H ≤ 425 mm
Cca	EN 50399 (20,5 kW hořák) THR1200s ≤ 30 MJ;   FIGRA ≤ 300 Ws-1	FS ≤ 2,0 m; hořící odkapávání/odpadávání Peak HRR ≤ 60 kW	Tvorba kouře a obsah kyseliny
	EN 60332-1-2	H ≤ 425 mm
Dca	EN 50399 (20,5 kW hořák) Peak HRR ≤ 400 kW;	THR      ≤ 70 MJ; 1200s hořící odkapávání/odpadávání FIGRA ≤ 1300 Ws-1	Tvorba kouře a obsah kyseliny
	EN 60332-1-2	H ≤ 425 mm
Eca	EN 60332-1-2	H ≤ 425 mm
Fca	Nesplňuje  Eca

 

Poznámka:

Vyšší uvedené požadavky se nevztahují na pohyblivé přívody (např. patch kabely) a ani na kabely pro venkovní použití.

Označování kabelů

Norma zavedla povinné označování kabelů na obale (cívka/box), resp. v potisku kabelu. Štítek na obalu musí obsahovat známku CU, třídu reakce na oheň, jako i další předepsané údaje (Obr.3).

Zažité označení kabelů PVC, LSOH, LSFR0H není možné používat ke klasifikaci protipožárních vlastností kabelu. Představují už jen nepovinný informativní údaj.

 

Obr. 3 Označování kabelů

Prohlášení o vlastnostech

Prohlášení o vlastnostech (Obr.4) je oficiální dokument potvrzující třídu reakce na oheň, kterým stavebník prokazuje splnění požadavků protipožární bezpečnosti stavby při kolaudaci budovy. Vydává ho výrobce na základě protokoů z typové zkoušky, resp. certifikátu o stálosti vlastností z akreditované zkušebny.

Poznámka:

V případě pochybnosti má každá zainteresovaná osoba možnost prověřit si důvěryhodnost Prohlášení o vlastnostech, anebo prostřednictvím národního kontaktního místa pro stavební výrobky zřízeného v každém členském státu EU.

 

Obr. 4 Prohlášení o vlastnostech – příklad

 Stavby a prostory s nutností použití kabelů B2ca – s1, d1

Pro kabely vedené přes požární úseky s prostory uvedenými v ČSN 73 0848 je třída reakce na oheň B2ca – s1, d1 nutností pro splnění minimálních požadavků ve vztahu k protipožární bezpečnosti stavby (Vyhláška č. 23/2008 Sb. novelizována  Vyhláškou č. 268/2011).

Tato povinnost se vztahuje na stavby a prostory jako jsou například nemocnice, jesle, stavby sociálních služeb, stavby s vnitřními shromažďovacími prostory, hotely, internáty, ubytovny, koupele,… jako i na chráněné únikové cesty v jakékoli stavbě.

Na co se v praxi často zapomíná

Projektanti jsou povinní ve výkresové dokumentaci stavby pro stavební řízení řešit trasy kabelů strukturované kabeláže a následně specialita požární ochrany musí určit v projektu PBS požadavky na kabelové rozvody vedené přes požární úseky v prostorech a stavbách uvedených v normě ČSN 73 0848, včetně rozvodů strukturované kabeláže.

Stavebník má povinnost při kolaudaci stavy prokázat Hasičskému a záchrannému sboru splnění požadavků projektu PBS doložením Prohlášení o vlastnostech i ke kabelům strukturované kabeláže.

Používání kabelů s třídou reakce na oheň Fca v budovách není v případě strukturovaných kabeláží povolené (resp. upraveno jinou dílčí normou, jako např. 50174-1).

Dostupnost kabelů Bc2a – s1, d1, a1

Už první laboratorní zkoušky, které realizovala společnost KRUGEL EXIM, potvrdili, že všechny běžně používané kabely dosahují třídy reakce na oheň Eca, maximálně Dca. Dosáhnutí třídy B2ca – s1, d1, a1 si vyžadovalo sofistikovanou kombinaci úpravy konstrukce, technologie výroby a materiálového složení kabelů. Po sérii experimentů (viz. Obr.6) v říjnu 2016 společnost KRUGEL EXIM jako první v Evropě úspěšně certifikovala v akreditovaných laboratořích kabel C.6A třídy reakce na oheň B2ca – s1, d1, a1. Následně jako první zabezpečila jeho dostupnost.

 

Obr.6: Výběr z výsledků zkoušek třídy reakce na oheň dosáhnutých během vývoje kabelu Cat.6A Euroclass B2ca – s1, d1, a1.

Popis zboží LRU 20 ohebná trubka 20mm (husí krk)

Husí krk 20 mm

Vlnitá izolační trubka pro lehké mechanické zatížení, vyrobena se samozhášivého PVC světle šedé barvy.

Použití pro ochranu elektrických silových vodičů a kabelů v elektroinstalacích, slaboproudých a sdělovacích rozvodů. Je vhodná pro instalaci na povrch, do omítky i pod omítku, do dutých příček sádrokartonů a stropů. Trubka je samozhášivá a je ji možno pokládat na i do hořlavých hmot všech stupňů hořlavosti (A-C3).

Elektrické kabely

• Kabely CYKY jsou kabely pro rozvod energie. Vhodné pro uložení do chrániček, pod omítku, a do rozvaděče. Kabely CYKY jsou nejčastěji používané elektrické silové kabely. Jedná se o kulatý instalační kabel pro pevné uložení. Kabely CYKY mají měděné jádro a PVC plášť.
• Kabely AYKY jsou kabely pro pevné uložení v zemi nebo na vzduchu. Oproti CYKY se liší hliníkovým jádrem.
• Kabely CYKYLo jsou ploché kabely pro instalace pod omítku a do lišt.
• Kabely CYSY jsou kabely pro suché prostředí pro nízké a střední mechanické namáhání k pohyblivým přívodům.
• Kabely CYH jsou kabely pro domácnosti, úřady apod. Vhodné pro lehký provoz a lehká přenosná zařízení.
• Kabely CGSG jsou šňůrová vedení a pohyblivé přívody spotřebičů. Pro namáhané zařízení různých prostředí.
• Kabely SCY jsou audio-kabely vhodné pro přenos audio signálu.
• Kabely SYKFY jsou kabely pro pevné rozvody. Pro telekomunikační, signalizační a sdělovací datové obvody.
• Kabely JYTY jsou kabely pro pevné spojení signalizačních a ovládacích přístrojů a zařízení v elektrárnách.

 

Vodiče

Vedle kabelů u nás najdete také vodiče. Tyto vodiče patří k nejpoužívanějším, zejména k propojování elektroinstalačních přístrojů.

• Vodiče CY jsou vodiče s plným měděným jádrem vhodné pro pevné uložení pod omítku, do rozvaděče a pro chráničky. Drží tvar a díky tomu je lze tvarovat a použít k propojení výbavy rozvaděčů.
• Vodiče CYA jsou vodiče s lanovaným měděným jádrem vodiče také pro pevné uložení do chrániček, rozvodnic a pod omítku. Jejich výhodou je ohebnost, proto jsou k univerzálnímu použití. Pozor ale při použití svorky. Lanovaný (či laněný) vodič lze připojit jen do svorek s ochranou lanovaných vodičů nebo konec žíly opatřit kripmovací dutinkou. Vodiče s takovou koncovkou mají delší trvalnivost a lze je připojit do jakýchkoliv šroubových svorek.

Příslušenství k uložení kabelů: chráničky kabelů

Chráničky kabelů KOPOFLEX a KOPODUR mají širokou škálu použití. Jsou vhodné především jako chráničky kabelů všech druhů energetických a telekomunikačních vedení. Chráničky mohou být též použity jako záložní ochranné trubky pro pozdější využití. Pomocí distančních rozpěrek lze realizovat uložení ve více vrstvách. Chráničky kabelůKOPODUR i KOPOFLEX jsou zárukou kvality první třídy.

• Řada KOPOFLEX vyniká vysokou ohebností a zachování pevnosti stěn. Obsahuje zatahovací drát nebo provázek pro snadné zatažení kabelů.
• Řada KOPODUR má vyšší odolnost vůči stlačení a používá se přednostně pro vícenásobné vedení s použitím distančních rozpěrek.

Kabelové chráničky jsou zařazené také v kategorii plastové trubky. Zde naleznete ohebné trubky, někdy nazývané husí krk.

 

Datové kabely

Na rozdíl od silových kabelů, datové kabely přenášejí primárně data. Internetové kabely, usb kabely i moderní thunderbolt.

Čtyři druhy stínění kroucené dvojlinky

Další dělení kroucené dvojlinky ve výše uvedených kategoriích je taktéž podle stínění na nestíněné (angl. Unshielded Twisted Pair – UTP), kde není žádné extra stínění, pouze zapletení kabelů po dvojicích a stíněné, kde stínění je prováděno buď tím, že každá zkroucená dvojice je zapletena do folie (angl. Shielded Twisted Pair – STP), nebo celý kabel je stíněn vodivou folií (angl. Foiled Twisted Pair – FTP), popř. kombinací stínění páru i celé dvojice (angl. Screened Shielded Twisted Pair – S/STP). Pro ilustraci jsou tyto kabely schematicky vyobrazeny na Obr. 20.

Výhody kroucené dvojlinky lze najít ve snadném připojení jednotlivých zařízení, možnost využití i např. i pro telefonní rozvody, která se často využívá ve strukturované kabeláži. Nespornou výhodou je také snadná instalace a nízká cena. Naopak nevýhodou může být to, že stíněný kabel je silnější a hůře se s ním pracuje a u nestíněného je horší EMS než např. u koaxiálního kabelu.

Optický kabel

Jestliže se informace u předchozích dvou přenosových medií přenášely pomocí elektrických pulsů, tak u optických kabelů jsou to pulsy světelné. Pro přenos je potřeba celý přenosový systém, tedy vysílač, přenosové medium (optický kabel) a přijímač.

Optické kabely se v praxi často označují jako Fiber-Optic (FO). Vysílač (označován Tx), zpravidla LED nebo laserová dioda, převádí tedy elektrické signály na světelné impulsy a přijímač (Rx) je složen z fotodetektoru, který převádí optický signál do elektrického tvaru, zesilovače, jenž signál zesiluje a převádí do tvaru připraveného ke zpracování a procesoru, který převádí původní signál na signál elektrický přičemž dochází ke změně kódování. Optické vedení tvoří většinou svazek optických vláken, které se liší v rozměrech, složení, ale také ve vlnových délkách, které mohou přenášet. Jak takový optický kabel vypadá můžete vidět na Obr. 21 vlevo a řez takovýmto vláknem je zobrazen na témže obrázku vpravo.

Optický kabel (vlevo) a řez tímto kabelem (vpravo)

Optické vlákna se dělí na jednovidové a mnohavidové. Jednovidové (angl. singlemode) mají jádro velmi tenké (méně než 10 μm), světlo může v jádru postupovat jen jednou cestou, má velký útlum, při instalaci vyžaduje větší přesnost a přenosové rychlosti jsou až 50 Gb/s. Jednovidové vlákna umožňující přenos až na 100 km bez opakovače, ale jsou dražší než mnohavidové. Mnohavidové (angl. Multimode) jsou tlustší než jednovidové vlákno, světelný paprsek tak má více prostoru a může tak probíhat v jádru více cestami, což ovšem může vézt k rušení signálu na straně přijímače. Snáze se spojují, jsou levnější než jednovidová, ale nejvyšších rychlostí dosahujeme do vzdálenosti 1 km od vysílače.

Na Obr. 22 jsou zobrazeny tři druhy optických kabelů. První, označené jako A, jsou mnohavidové optické kabely se stupňovitým indexem lomu. Druhé (B) jsou mnohavidové optické kabely s gradientním indexem lomu a poslední kabely označené jako C jsou kabely jednovidové.

Tři druhy optických kabelů podle počtu vidů

Výhodou optických kabelů je vysoká EMS a minimální útlum světelného paprsku, čímž se dají použít a také se využívají pro přenos na velké vzdálenosti. Další výhody jsou také elektrická izolace a větší bezpečnost – optická vlákna se dají hůře odposlouchávat než rozvody metalické. Nevýhoda je obtížnější připojování a také složitější montáž (kabel nesmí být příliš ohýbán nebo dokonce zlomen). Nezanedbatelnou nevýhodou je také cena, která je vyšší než u předešlých dvou technologií.

Bezdrátové připojení

Bezdrátové připojení k síti se většinou používá tehdy, kdy běžné „drátové“ není možné především z důvodu obtížnosti instalace např. na odlehlých místech, v hornatých krajinách apod. nebo tehdy, kdy již není možné dráty natáhnout bez bourání. Mezi nejběžnější bezdrátové připojení patří satelitní, mikrovlnné, infračervené, rádiové popř. speciální bezdrátovou optickou technologii (angl. Free-Space Optics – FSO) využívající laser.

Satelitní připojení není příliš rozšířeno, ale může být poměrně levným řešením v případě stahování velkého množství dat nebo v případě, kdy chcete přenést stejný obsah dat více příjemcům současně. Toto plyne z principu satelitního vysílání využívaného především v televizní technice, což nepříliš zapadá do koncepce sítě v podobě klient-server. Běžné satelitní antény totiž dovedou signál pouze přijímat, což značí přenos dat pouze ve směru server → klient a opačný směr musí být realizován jinak. Satelitní připojení je typickým příkladem asymetrického připojení, kdy rychlost stahování (často nazývaného anglicky downloadu) bývá podstatně vyšší než rychlost odesílání (angl. uploadu). Podle způsobu řešení odesílání dat dělíme satelitní připojení do dvou skupin – jednosměrné a obousměrné. Více se o tomto druhu připojení dozvíme z kapitoly 4.2.5 zabývající se připojením k Internetu.

Mikrovlnné připojení využívá bezdrátová pojítka pracující v bezlicenčním pásmu 2,4 GHz, 5 GHz a 10 GHz. Tato technologie je velmi rozšířena a je to v podstatě to, co poskytovatelé připojení k Internetu nabízejí jako „bezdrátové připojení“. Více si ho opět rozebereme v kapitole zabývající se internetovým připojením.

Infračervené připojení, často označováno jako IrDA (z angl. Infrared Data Association), se používá většinou na krátké vzdálenosti – dříve v noteboocích, mobilních telefonech apod. Velkou nevýhodou IrDA je nutnost přímé viditelnosti připojovaných zařízení. Díky této nevýhodě je tato technologie postupně nahrazována technologií Bluetooth, která již patří do technologie radiových připojení. Tato technologie byla vytvořena v roce 1994 firmou Ericsson jako bezdrátová náhrada populárního rozhraní RS-232. Je hojně využívána především v prostředí mobilních telefonů pro připojení různých zařízení s telefonem jako jsou sluchátka, navigace, autorádia apod. Název pochází z anglického přepisu jména dánského krále Haralda Modrozuba vládnoucího v 10. století. Tento král díky svým diplomatickým schopnostem přemluvil válčící kmeny k diskuzi a spolupráci a proto je využit i zde, kde bluetooth bereme jako technologii usnadňující komunikaci mezi různými zařízeními.

Koaxiální kabely

Koaxiální kabel (zkráceně koax) je souosý elektrický kabel s jedním válcovým vnějším vodičem a jedním drátovým nebo trubkovým vodičem vnitřním. Vnější vodič nazýváme často stíněním a vnitřní vodič jádrem. Vnější a vnitřní vodič jsou odděleny nevodivou vrstvou (dielektrikum).

Konstrukce koaxiálního kabelu je uzpůsobena přenášet stejnosměrný proud, odrušit nízkofrekvenční signály, ovšem nejčastější funkcí koaxiálního kabelu je přenos elektromagnetického vlnění o vysokém kmitočtu (maximálně do 10 GHz), které se šíří koaxiálním kabelem podobně jako stejnosměrný proud.

Nejčastější použití koaxiálních kabelů

• napáječ vysílacích nebo přijímacích antén
• svod od televizní antény, televizní rozvody
• kabelová televize
• svod od parabolické antény pro družicový přijímač
• počítačové sítě
• telefony

Síťové kabely (RJ-45)

Síťové kabely jsou ideálním řešením pro připojení k internetu. Mají k tomu přímo uzpůsobené protokoly, které zvyšují rychlost připojení a celkovou stabilitu. Nejrozšířenější koncovkou síťových kabelů je RJ-45.

Druhy síťových kabelů

• Kategorie CAT5 mají nejstarší síťové kabely, dnes nahrazené vylepšenou verzí CAT5E.
• CAT5E největší zastoupení, nabízí totiž stabilní připojení s hraniční rychlostí až 1 Gb/s, což je pro většinu lidí dostačující.
• CAT6 má mnohem větší šanci dosáhnout rychlosti 1 Gb/s než CAT5E, nachází využití zejména v korporátním prostředí.